Rodinná likérka z Těšínska vsadila na med

Nebýt souseda, kdo ví, jak by to s nápady Davida Czyže (50) z Nýdku na Jablunkovsku dopadlo. Právě soused byl totiž tou pověstnou poslední kapkou, díky níž absolvent přírodovědecké fakulty založil rodinnou likérku St. Ambrosius vyrábějící originální medové likéry.

„Po jedné ochutnávce mi soused řekl: David, nierobiym se błozna, ale być tebóm, tak tóm propolisówke wyrobióm. A já souseda poslechl,“ zavzpomínal Czyž s tím, že na počátku všeho bylo včelařství, kterému se věnoval od mládí. „Kdybych nebyl včelař, tak by mě to ani nenapadlo. První likér byl medový s propolisem. Chtěl jsem vymyslet něco vyloženě od včel, něco léčivého, jiného, než co je běžné, nějakou medicínku,“ pousmál se.

Podnikat začal Czyž v roce 2003. První pokusy s likéry ale začal dělat asi dva roky před tím. „U nás v obchodě stále koupíme obilný líh. A právě ten jsme začali různě míchat s medem i propolisem. A když to pak chutnalo nám, tak jsme dali taky sousedům,“ popsal.

První rok vyrobila rodinná likérka, v níž kromě Czyže pracuje už jen jeho žena a dcera, pouze pár desítek lahví. „Už tehdy jsme ale vrchní část lahví máčeli do vosku. Zavoskované hrdlo je pro naše likéry typické. Je to však hodně pracné, musíme každou láhev několikrát do vosku namočit, a k tomu je potřeba zkušenost a grif,“ pousmál se.

Dnes likérka St. Ambrosius vyrobí ročně několik tisíc lahví likérů jejichž základem je med a líh. Medu ročně Czyž spotřebuje kolem dvou tun. Nakupuje jej v Jeseníkách. V každém litru likéru je čtvrt kilogramu lesního medu. Kromě speciálu Mama z Tatóm, v něm je medu dokonce půl kila. Kromě lihu a medu obsahují likéry například propolis, bylinky, smrkové výhonky, ořechy, zázvor, mateřídoušku, kávu a nejnověji borůvky. Kromě likérů vyrábí likérka i sirup s propolisem. „Ten mohou i děti,“ ujistil Czyž. Většina jeho likérů má 36 procent alkoholu. „Mama z Tatóm má 40, borůvka 25 a medová káva 18. To děláme jako takové babské pití.“  

Medové likéry zrají ve skleněných dvou set litrových tancích několik měsíců. „Tak se tzv. vyčistí a zakulatí, pak mají jemnější chuť,“ poukázal Czyž. Protože celá výroba je v suterénu rodinného domu, o moc ji už navyšovat nemohou. „Musíme si vždy rozmyslet, co budeme dělat a kam to uskladníme,“ řekl.

Vývoj každého likéru trvá půl roku až rok. „Třeba nápad na poslední likér, borůvkový, přišel někdy zkraje roku. Pak jsme ale museli počkat na borůvky. Zčásti jsme si je nasbírali sami, bylo jich asi 200 litrů,“ poznamenal a dodal, že na začátku vývoje nového produktu má vždy představu, v jakém poměru by měly jednotlivé složky být. A pak přidává či ubírá. „Máme naštěstí spoustu degustátorů v rodině a mezi sousedy, takže to, jak likéry nakonec chutnají není jen na mě,“ přiznal.

Nové recepty má Czyž v hlavě takřka neustále. „Připravujeme teď slivovici s medem. Ale z daleka to nejsou jen moje nápady, o kterých přemýšlíme. Jsem vděčný všem, kteří nás inspirují.. “ uzavřel.